Lanová dráha SLOVENSKA
Lanová dráha ze Slovenské (dříve Mariánskolázeňské) ulice k hotelu Imperiál byla druhou z trojice pozemních lanových drah v Karlových Varech postavených začátkem 20. století. Byla nejstrmější českou pozemní lanovkou. Vedla z Maránskolázeňské ulice (dnes v těchto místech začíná ulice Slovenská a proto bylo zvykem nazývat tutu lanovku „Slovenskou“) k hotelu Imperiál, tedy z druhé strany kopce než podzemní lanovka z Divadelního náměstí, která slouží dosud.
Lanovka byla budována současně s hotelem Imperiál. Její výstavba začala někdy v roce 1910. Provozovatelem byl rovněž soukromý podnik Karlovarské elektrické lanové dráhy Westbury. Její horní stanice se nacházela vedle hotelu Imperiál, o něco blíže nežli stanice první tunelové lanovky z Divadelního náměstí. Technické zařízení lanovky dodal stejný výrobce jako u první lanovky - Gesselschaft der L.v.Rolleschen Eisenwerke z Gerlafíngenu. Lanovka byla povrchová, (na rozdíl od první lanovky, která vedla v tunelu), na betonovém náspu ve volném terénu. Uprostřed trati byla Abtova výhybna v déle 77 metrů. Provoz na této lanovce byl zahájen 15.června 1912.
Tato lanová dráha překonávala rozdíl 80 metrů a byla vedena po betonové trase s jedním mimoúrovňovým můstkem. Dolní budova s nástupištěm stála (a dosud stojí) naproti mostu k bývalé restauraci Sanssouci a horní stanice se nacházela (a dosud nachází) vedle pravého křídla velkorysé stavby hotelu. Tato druhá dráha byla otevřena za pouhých sedm měsíců, v červnu 1912 tedy pět let po lanovce Imperiál. Bylo to jen pár dnů před otevřením nového hotelu Imperiál.
Stejně jako u ostatních karlovarských lanovek, rozchod kolejí činil 1 metr, dráha byla jednokolejná s výhybnou uprostřed a od počátku měla elektrický pohon. Její šikmá (skutečná) délka byla 126 metrů, vodorovná délka 110 metrů, převýšení 60 metrů, maximální sklon 575 %o (průměrný sklon 499 %o). Byla tedy z karlovarských lanovek nejkratší a nejstrmější (a zároveň nejstrmější na území dnešního Česka). Dodavatelem byla švýcarská firma Gesselschaft der L von Rolleschen Eisenwerke z Gerlafíngenu. Celé technologické zařízení bylo totožné s technologickým zařízením Tunelové lanovky.
Vozy byly celodřevěné, se čtyřmi oddíly pro cestující o celkové kapacitě 40 osob. z toho 2 oddíly byly otevřené, 2 uzavřené. Dveře měly na pouze jedné straně (při pohledu zdola vpravo), podle umístění nástupišť. Dolní i horní stanice byly umístěny v samostatně stojících budovách, strojovna se nacházela v horní stanici. Maximální rychlost vozů byla 2 m/s.
Osud této lanové dráhy víceméně kopíruje lanovku tunelovou. Mezi válkami vlastnila a provozovala lanovku společnost „Helenin dvůr - hotel Imperiál", po 2.světové válce „Sdružený komunální podnik města Karlových Varů" (respektive město). Lanovka byla po 2.světové válce ve špatném stavu (zřejmě nejhorším ze všech karlovarských lanovek), proto byly provedeny nutné opravy. V roce 1954 (1.října) převzal lanovku nově vzniklý „Dopravní podnik města Karlových Varů".
V letech 1955-1957 byla lanová dráha ze Slovenské ulice nejvytíženější, protože zastupovala rekonstruovanou tunelovou lanovku, a povrchová lanovka tak představovala jediné spojení hotelu Imperiál s lázeňským územím města. Po dokončení rekonstrukce tunelové lanovky ovšem počet přepravovaných osob opět klesl.
Využívanost lanovky Slovenská byla po 2. světové válce, pomineme-li období 1955-1957, poměrně nízká, v porovnání s lanovkou tunelovou o téměř 50%. Toto zjištění není nijak překvapivé, když si uvědomíme, odkud jednotlivé lanovky vedly. Zatímco tunelová lanovka začínala prakticky v samotném srdci Karlových Varů na Divadelním náměstí, doslova pár metrů od Vřídla, dolní stanice povrchové lanovky se nacházela „odstrčená" od středu města. Od její budovy to bylo k Divadelnímu náměstí přes kilometr daleko a na kolonády ještě dál. Nejbližšími objekty u někdejší dolní stanice povrchové lanovky byla galerie umění a lázně IV, které samy o sobě velký zdroj cestujících do oblasti hotelu Imperiál nepředstavují. V době zahájení provozu se galerie teprve stavěla a lázně IV ještě neexistovaly. Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává, proč vlastně lanovka v této poměrně neatraktivní trase vznikla. Patrně účelem výstavby této lanovky bylo spojení pro hotelové i jiné hosty k populární restauraci Poštovní dvůr a k dnes již zaniklé restauraci Sanssouci. Nemaslý význam měl objekt Galerie který ve své době sloužil také jako stálá vzorkovna „Chebské obchodní a živnostenské komory". Tento prostor byl počátkem 20.století značně frekventován protože tudy vedla promenádní trasa (lemovaná malými krámky se suvenýry) od GH Pupp repektive až od Mlýnské kolonády k oblíbenému Poštovnímu dvoru a dále k lesní restauraci Walter, restauraci Toscana a do Březové (Pirkenhameru), včetně tenisového a golfového hřiště. (Po 2.světové válce se ovšem zájem o tento prostor značně zmenšil).
Navzdory nízkému využití i nevalnému technickému stavu sloužila povrchová lanovka na Imperiál dál i po dokončení oprav na lanovce tunelové. V roce 1959 se na ní však objevila technická závada vážnějšího charakteru a na lanovce musel být zastaven provoz. Po zvážení rozsahu a nákladnosti oprav, které bylo nutné provést k jejímu dalšímu provozování a vzhledem k neustále klesajícímnu zájmu cestujících, byla lanová dráha navržena na zrušení a tento návrh byl následně radou města schválen. V letech 1960-1961 byla lanová dráha tzv. „snesena". Byly z tratě odstraněny vozy. Strojní zařízení ještě v sedmdesátých letech zůstalo ve strojovně kompletní i když nečinné. Drážní těleso, koleje, schůdky pro obsluhu a obě staniční budovy zůstaly zachovány dosud (se zazděnými otvory pro vjezd vozu). Po tělese dráhy je nyní vedeno potrubí slázeňskou vodou, obě stanice jsou využívány k jiným účelům. Několikrát se uvažovalo o obnově lanovky, ale nikdy tyto úvahy nespěly k přípravě.
Technické parametry
Typ lanovky Osobní pozemní lanová dráha kyvadlového systému s pevným
uchycením
Rozchod 1.000 mm
Umístění pohonu Horní stanice
Přepravní kapacita 760 osob/hod
Šikmá délka trati 127 m
Vodorovná délka trati 110 m
Dolní stanice 388mn.m. Slovenská ul.
Horní stanice 448 m n.m. Hotel Imperiál
Převýšení 60 m
Maximální dopravní rychlost 2 m/s
Kapacita vozu 40 osob
Počet vozů 2
V provozu od 15.6.1912
Ukončení provozu Rok 1959
Zrušením lanovky se ovšem také z části ztratila některá dokumentace, takže bohužel je o ní známo ze všech karlovarských lanovek nejméně.